Ivan OuhelIvan Ouhel

14. 3. - 20. 4. 2013

Ivan Ouhel (* 1945 v Ostravě)

1968-1974 studoval na AVU v ateliéru prof. Karla Součka.

Od roku 1975 vystavuje doma i v zahraničí. V roce 1984 a 1988 vystavoval na Bienále v Benátkách.

Od roku 1988 je členem volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece, od roku 1992 členem  Umělecké besedy. Od roku 1993 úzce spolupracuje s pražskou Galerií Gema. V roce 2009 mu vyšla čtyřdílná monografie, která byla nominována na grafický počin roku. www.ouhel.cz

 

Od sedmdesátých let dvacátého století patří tvorba Ivana Ouhela neodmyslitelně k tváři současného českého umění. Ohlédneme-li se za jeho dílem v celé šíři a komplexnosti je nám především jasné, že autorův nezaměnitelný projev nelze vykládat v zjednodušeném kontextu „krajinářství“, i když příroda jako terén, ve kterém se pohybuje reflektující lidská mysl tu jistě hraje velkou roli. Lze snad říci, že Ouhel propůjčuje uchopitelnou podobu tkáni světa v jejích nesčetných viditelných a neviditelných formách, v její tvárnosti a zranitelnosti, v jejím navrstvení a odkrývání. Onou tkání mohou být prosté rostlinné fragmenty, neokázalé kontury krajiny, skromné živočišné organismy, pomalu rostoucí krystaly. Onou tkání může být živé lidské tělo, chápané jako vzácná, prostupná schránka intelektuálních, citových a přímo smyslných impulzů.  Onou tkání mohou být živelné jevy, podmiňující náš smrtelný život - voda, déšť, horko. Onou tkání může být koneckonců i plynoucí čas s jeho střídajícími se obdobími - noc, den, předjaří, léto a zima. Ouhelova malířská a kresebná tkáň je naléhavou ozvěnou existence samotné, a stejně jako existence odmítá být zkrocená předvídatelností.

Vnímáme Ouhelův obraz jako introvertní arénu směle intuitivního formulování řeči tvaru a barvy. Vnímáme jeho obraz jako věrný záznam toho, jak konkretizuje své nevyřčené představy o sobě a o světě, jak překonává (po každé trochu jinak) obtížnosti, zakleté v cestě k tvůrčímu sebevyjádření. V tomto nekončícím zápase vnitřního dobývání se k čistému výrazu, k oproštěnému „jádru věci“, spočívá cenný aspekt Ouhelova díla.  Obraz Ivana Ouhela v sobě nese jemné napětí hledání a objevování v pružném (nikoliv však nestrukturovaném) prostoru vlastních myšlenek a pocitů; nevkládá do něj jen prožité skutečnosti, mnohdy naopak své obrazy naplňuje pocitem očekávání z něčeho, co zatím jen tuší. 

Ouhelova citlivost je něčím jako napnutou strunou zachycující rytmy, rezonance a dění, které se odehrávají mimo pozornost „běžného“ lidského cítění. V rozechvělosti tak příznačné pro jeho tvorbu cítíme tichý hlas toho, co se děje nepovšimnutě pod povrchem, pod kůží. Vznik, klíčení, růst, trvání, pohyb, hmat, posléze i zánik – doslova i pomyslně – to vše přenáší Ivan Ouhel na živou půdu obrazové plochy. Jde mu výhradně o průnik do nejintimnější hmoty vlastní senzibility a její následné uchopení ve výtvarném artefaktu – ať již v malbě, kresbě, grafice či trojrozměrném objektu. Jeho práce se mnohdy zdají být dokonce prosvětleny odněkud zevnitř, což je snad umožněno tím, že v plném uznání všudypřítomných procesů přírodní proměny se samy stávají součástí těchto proudů skryté energie.  Autor tím podává niternou zprávu o našem společném prostředí jako o místě neustálého stvoření, které věčně vynáší nové a nové jevy na svět. V tomto místě se všechny živly, tak jako svět samotný, podřizují všemocnému zákonu proměnlivosti. Z vědomí této skutečnosti vyplývá ta nejmocnější a nejuniverzálnější lidská metaforika.

U Ouhela se proto dostáváme ke zdroji toho, proč umění vzniká a jaké má opodstatnění. Můžeme v této souvislosti říci, že umění je činem, který spojuje tělo s duchem. Je způsob, kterým se člověk vyjadřuje na nejvyšší, ale zároveň na nejkřehčí úrovni, tam, kde se hmota a neznámo sjednocují. V umění, jehož podoby nám Ivan Ouhel přináší, jsou úsilí hmoty a soustředění ducha naprosto nerozlučitelná.

 

Richard Drury

Slovanské náměstí 38 / 541 01 Trutnov
Tel.: +420 499 815 916 / E-mail: galerie@galerietu.cz