Úvod » Archiv - Na městském úřadě » XIX. BIENÁLE HORSKÉ FOTOGRAFIE

Ve středu 2. listopadu v 17 hodin bude ve výstavním prostoru na městském úřadě v Trutnově zahájena  výstava představující výběr z fotografií vystavených na XIX. bienále horské fotografie, které se tradičně uskutečnilo v Jelení Góře. Toto umělecké setkání překračující nedaleké státní hranice vyústilo ve výstavní projekt, který svědčí o tom, že s našimi polskými sousedy sdílíme nejen Krkonoše, ale že nás s nimi pojí i láska k horám jako takovým, která se ve výtvarné sféře v posledních letech nejvýrazněji odráží právě v žánru horské fotografie. Z několika desítek účastníku bienále jsou trutnovskému publiku dobře známí například Miloš Šálek, Zbyněk Šanc, Ctibor Košťál, Milan Lhoták, Zdeněk Vojáček, Roman Dula či Eva Kešnerová. Výběr z plejády tradičních i experimentálních fotografických pohledů na Krkonoše bude přístupný do 26. listopadu.

HORY VNÍMANÉ SRDCEM

Fotografie zaslané ro Bienále horské fotografie (pořádané letos v Jelení Góře již po devatenácté) potvrzují vitalitu klasického zobrazování hor. To znamená, že jsou výsledkem osobního putování po horách, uskutečňovaného pro zážitky z prostoru, přírody a aury. Tento způsob zobrazování se ustálil od poloviny 19. století vlivem romantických koncepcí přírody, kompenzujících stále větší dominanci zákonitostí vědy a techniky. Od té doby bylo úkolem fotografie dokumentovat reálie světa, ale také ukazovat na emocionální pouta s nimi. Hory mohou být také symbolem všeho toho, co he neznámé a určené ke zdolávání – i pomocí fotografie. Současně však naše stále rostoucí znalosti relativizují tradiční názory. Víme například, že nejvyšší hory na Zemi jsou skryté v hlubinách oceánů a navíc je značně převyšují vrcholy na jiných planetách. Celá struktura hmoty, která se kdysi mohla jevit stabilní, se nyní jeví jako enigma v neustálém procesu přeměn. Skutečnost, popisovaná vědou, se ukazuje být tak nejednoznačná, že průměrný moderní člověk, ačkoli se jeví být racionální, přijímá stejně snadno jako v minulých dobách její fantastické interpretace, šířené populární kulturou. Hory, které pro cestovatele představovaly vždy extrémní výzvu, se stávají – díky turistické vybavenosti snižující fyzicky namáhavý pohyb – stále lépe dostupné. Jejich pozorování usnadňují dálkově řízené přístroje (například kamery, umisťované na dnes již dostupných dronech), počítače pak dokážou výsledky záznamu znamenitě vylepšit. Zdokonalené technické vizualizační prostředky umožňují, aby se reálný svět a ten v představách k sobě stále více přibližovaly.

Zjištění, že na této výstavě dominují klasické formy horských fotografií, vypovídá o tom, že jsou zde oceněny obrazy, získávané osobní účastí poutníka na horské podívané a jejich autoři šetrně využívají technické možnosti modifikace. Reprezentují však strategie, u kterých je viditelné značné rozvrstvení. Fotografie Przemyslava Kruka, oceněné cenou Grand Prix, imponují především přesností v zobrazování rozlehlých horských perspektiv a dokonalostí reprodukce. Tak velké úsilí věnované zachycení majestátní reality hor nám paradoxně umožňuje si uvědomit, že jejich fotografický obraz je ve skutečnosti realitou technologie. Síla výrazu obou těchto realit jim dává trochu neosobní charakter. Ačkoli víme, že člověk je součástí přírody a technika je jeho výtvorem. Více osobní se díky svému zaměření na vybrané lokální motivy jeví fotografie Rafala Swosińského (I. cena). Tento autor dovede ukázat náladu intimní kontemplace konkrétního místa, s důrazem spíše na prožitek než na dokumentaci přírodního objektu. Dorota Sitniková (II. cena) vyjádřila problém osobního vztahu k přírodě ještě zřetelněji díky konfrontaci svého autoportrétu s portrétem hory. Prostřednictvím titulu své práce klade otázku po „symbióze“, což přivolává na mysl ideje trýznící romantické básníky. Tato otázka, patřící k základním existenčním idejím, zůstává stále otevřená a ve skutečnosti všichni účastníci soutěže se snažili do ní vnést něco jim vlastního.

Potěšující je to, že vizuální tlak, dominující v médiích, nezničil klasické způsoby projevování citlivosti k přírodě a tak pravděpodobně dokážou přetrvat i další období. S jistotou je však nevyhnutelné to, že civilizační přeměny budou své znamení vtiskovat fotografiím přírody. Kéž by to bylo k obohacení a vnímání hloubky.

Adam Sobotka 

Slovanské náměstí 38 / 541 01 Trutnov
Tel.: +420 499 815 916 / E-mail: galerie@galerietu.cz